> Urážky na naši osobu nelítostně mažeme!
> Nehlasujeme, nekoukáme na vaše blogy (psát reklamy je zbytečný)
> Rády spřátelíme, ale jen s blogy KTERÉ NEJSOU o : Hannah Montana, Jonas Brothers a podobně..

Srpen 2011

Píšu sem, skoro po roce...

9. srpna 2011 v 23:21 | Šaras |  Naše depresivní kecy
Chm...
Po roce se sem vrátit... Je to hrozně divný. Tis už sem asi chtít zpátky nebude, ale nechci tenhle blog ničit, jsou tady zajímavý vzpomínky. Je to fakt depresivní. Působí to tak i na mě, což je co říct. Když si vzpomenu, jak jsem byla před rokem naivní a pitomá. Jsem stejná. Ale aspoň už do toho moc nepletu moje srdce a nikomu moc nevěřím. Myslím klukům. Je to zvláštní. Ještě před chvílí jsem se smála u komiksu a pak jsem si přečetla pár mejch článků... A najednou to na mě dolehlo. I ten design tomu hodně pomáhá. Mám hroznej strach, jsem doma sama. Úplně sama. Teda doufám, že úplně sama. Poslouchám rap a chce se mi brečet. Člověk má zmatek, když se koukne zpět a pochopí, jak byl zničenej. Byla to šílená beznaděj a nepochopení, tenkrát. A nechápu, proč jsem to tak hrotila. Kdyby se to stalo teď, řeším to jinak. A ušetřím si jizvy. A slzy a bolesti hlavy.
Tento článek by se dal označit za velice depresivní. Patří vám to. Protože já vím, že sem můžu, protože sem nikdo nechodí. A Tis taky ne. I když jsem jí dala odkaz na fejsbůk. Mohla bych sem psát tolik věcí. Ale to už bych nebyla depresivní Šaras, ale spíš Šaras malá kurvička, co hledá sama sebe. A našla se. A našla i svýho prince. Je jako idol. Líbí se mi. Už ¨tak dlouho, jak jen dlouho se mi někdo líbil.. Jsem moc ospalá. Jdu pryč a možná se vrátím... Život je tak zvláštní...