> Urážky na naši osobu nelítostně mažeme!
> Nehlasujeme, nekoukáme na vaše blogy (psát reklamy je zbytečný)
> Rády spřátelíme, ale jen s blogy KTERÉ NEJSOU o : Hannah Montana, Jonas Brothers a podobně..

Píšu sem, skoro po roce...

9. srpna 2011 v 23:21 | Šaras |  Naše depresivní kecy
Chm...
Po roce se sem vrátit... Je to hrozně divný. Tis už sem asi chtít zpátky nebude, ale nechci tenhle blog ničit, jsou tady zajímavý vzpomínky. Je to fakt depresivní. Působí to tak i na mě, což je co říct. Když si vzpomenu, jak jsem byla před rokem naivní a pitomá. Jsem stejná. Ale aspoň už do toho moc nepletu moje srdce a nikomu moc nevěřím. Myslím klukům. Je to zvláštní. Ještě před chvílí jsem se smála u komiksu a pak jsem si přečetla pár mejch článků... A najednou to na mě dolehlo. I ten design tomu hodně pomáhá. Mám hroznej strach, jsem doma sama. Úplně sama. Teda doufám, že úplně sama. Poslouchám rap a chce se mi brečet. Člověk má zmatek, když se koukne zpět a pochopí, jak byl zničenej. Byla to šílená beznaděj a nepochopení, tenkrát. A nechápu, proč jsem to tak hrotila. Kdyby se to stalo teď, řeším to jinak. A ušetřím si jizvy. A slzy a bolesti hlavy.
Tento článek by se dal označit za velice depresivní. Patří vám to. Protože já vím, že sem můžu, protože sem nikdo nechodí. A Tis taky ne. I když jsem jí dala odkaz na fejsbůk. Mohla bych sem psát tolik věcí. Ale to už bych nebyla depresivní Šaras, ale spíš Šaras malá kurvička, co hledá sama sebe. A našla se. A našla i svýho prince. Je jako idol. Líbí se mi. Už ¨tak dlouho, jak jen dlouho se mi někdo líbil.. Jsem moc ospalá. Jdu pryč a možná se vrátím... Život je tak zvláštní...
 

Nechce se mi

8. září 2010 v 19:03 | Tisara
Ahoj... Jsem bez nálady, bez inspirace, bez klávesnice, bez počítače, bez sebe... NO prostě se mi nechce psát takže tohle je jenom reakce na Šarasinu poslední větu v předchozim článku - Joo a ještě.. Všimli jste si, že poslední dobou přidávám články jenom já?!
Odpověď: prostě se mi nechce... (viz výše uvedené)

Budu mít samostatnej blooog :D

8. září 2010 v 14:06 | Šaras |  Naše depresivní kecy
Nazdáááár
Dneska mám dobrou náladu.. Téměř dobrou... Mno.. Vlastně spíš průměrnou.. Dostatečnou.. Jo, dneska mám dostatečnou náladu, takže sem se rozhodla se trochu pohnout... Můj směr pohnutí je k novýmu blgu.. :D (Už 4. můj blog v pořadí :D každou třídu na gymplu mám novej blog, protože se každý prázdniny totálně změnim a starý rubriky a články se mi nechce mazat a měnit. A ještě ke všemu jsem taková svině, že ten starej blog ani nesmažu...) 
O tomhle kroku jsem uvažovala už pěkně dlouho, ale měla jsem jeden jistej problém- adresu.. Byla jsem is téměř jistá, že mě ta adresa musí vystihovat a že nesmí bejt česky... Takže buďto finsky, japonsky a nebo anglicky... Rozhodnu se asi pro tu angličtinu.. Protože jediný, co mě napadlo ve chvíli, když jsem chtěla něco japonsky, bylo "Kurono dankon" což znamená něco, co mě faakt nevystihuje! :D Možná, že první slovo.. Kurono- černá.. Ale to druhý asi ne, protože jsem (i když se o tom vedou pochybnosti :D) holka.. Už asi víte, co ty dve kouzelný slovíčka znamenaj.. Nepište mi to ;)
Ale pořád nevím, jaký souslový mám zvolit... První mě napadlo "My life" což zní fakt děsně ohraně.. Moje oblíbený angliký slovo je "Tart".. Ani nevím, proč se mi tak líbí, když znamená "kurva".. Ale to je jedno... Takže další mělo bejt "The diary of a little tart" Ale to je moc dlouhý, takže jsem to zamítla.. Potom mě napadlo něco.. Něco fakt ďábelskýho.. Nenávidím totiž barbíny! Takže " Barbie killer" ani to nezní moc špatně a celkem dobře se to pamatuje a píše. Ale ještě nevím... A ani nemám vymyšlenej design, což je na tom to nejhorší. Aspoň první design chci mít svojí výrobu. Uvažovala jsem o satanským pentagramu, potom o obvěšený barbíně (fotka vlastní výroby ;)) potom o nějakejch vklách/ vlkouších..  Tyjo.. to sem zase napsala krátkej článek... Poslední dobou píšu děsně dlouze.. A taky se topim ve svejch myšlenkách, který nemůžu napsat do dvýho bločku, na kterým je napsaný "temnej deník- obsahuje informace, které mohou způsobit psychickou i fyzickou újmu (šok, vypadnutí očí z důlu, záchvat histerie)" Na klávesnici se totiž přece jenom píše líp, ale všechny věci sem psát fakt nemůžu, protože za to by mě Tisara asi zabila... Zase jsem se tady rozkecala o úplně nepodstatnejch věcech.. No nic.. Jdu se najíst a pak vymejšlet název blogu... Rozhodně vám ho sem ještě dneska dám...
Čaw
Joo a ještě.. Všimli jste si, že poslední dobou přidávám články jenom já?!
 


Zamyšlení

7. září 2010 v 20:57 | Šaras |  Naše depresivní kecy
Čawec!
Dneska se nás učitelka na OV (měli jsme ji v 6. třídě na ČJ, ale pak odešla na mateřskou a tak jí máme te´d..) ptala, jaká je naše nejzásadnější změna od tý primy. Nerozmejšlela sem se a napsala, že jsem začala mnohem víc nosit černou barvu. Ale když jsem nad tím pozdějc v parku na lavičce přemejšlela, došla sem k názoru, že těch změn bylo mnohem víc. Všechny byly k horšímu. Začala jsem poslouchat tvrdší muziku, začala jsem být drzá a mít na všechno odpověď. Bohužel se u mě vyvinula i silná představivost, což napomohlo k ještě silnějším záchavům smíchu, když někdo řekl např. "Dokážete si představit Simču plešatou?" Začala jsem se mnohem víc zajímat o kluky a to vedlo k hodně nevraživým výstupům doma před rodičema. Když vztah ztroskotal, vždycky jsem to nějak překousla, ale zhruba ve 13 jsem to začala řešit žiletkama. Doteď jsem se tohohle "odrovnání stresu" nezbavila, možná, že jsem si ho ještě víc vyvinula. Taky jsem začala víc času trávit u PC. Začala jsem mít horší známky. Začala jsem se víc malovat a začala jsem mít černější myšlení. A začala jsem být častějc vyháněná od počítače.. Zdar!

6. 9. pěkný datum :)

6. září 2010 v 14:51 | Šaras |  Temnej deník
Čaw tvoři, patvoři, netvoři!
Dneska bylo pěkný datum.. 6.9. 69 XD Jsem hrozná. Ale všechno aspoň vidím líp. Škola mi v pondělí vždycky utíká. Tenhle rok máme Čj, Tv, Nj, Z, M, D.. To je docela dobrý, až na tu matiku, ale to se snese. Na čj máme vždycky mluvko, neboli mluvní cvičení. Máte ho vždycky jednou za půlrok. Je na nějaký téma (který bohužel vybírá učitelka ://) Tohlec pololetí má každej jedno přísloví a na něj má jakože vymyslet příběh, ze kterýho to přísloví nějak vyplývá.. Já mám "S jídlem roste chuť" Nevím, jestli k tomu budu ochotná nakreslit obrázek a nevím, jestli se mi to bude chtít vymejšlet, nebo to někde seberu :D Uvažovala jsem o "Knize ztracených věcí" a o chlápkoj, kterej chtěl tak moc zlata, až mu, roztavený, skončilo v břiše. Jestli jste to někdo čet, tak víte, o co jde, kdo jste to nečet, přečtěte si to, zaprvý se mi to nechce vysvětlovat a za druhý je ta kniha fakt kouzelná. Má nádhernej konec a i originální příběh. Ve kterým je místama bílej a skoro pořád černej humor. Mno nic.. Padám s našima štěněčíma problémama k veterinářoj.. Čágo! :)

Nějaký kapely z fesťáku

31. srpna 2010 v 14:38 | Šaras |  Hudba
Jak všichni víte, v Trutnově se každej rok koná Open Air Music Festival. Tenhle rok mě na něj máma konečně pustila. Byla jsem tam pochopitelně s Tisarou s Klárou s Nikčou a s Filipem (18ti letej kluk.. byl vedoucí na táboře) Asi nejvíc se mi líbila kapela Imodium. Ale vy si můžete posoudit sami, která by se vám asi líbila nejvíc.

Imodium- Hlavou
Arch Enemy- My apocalypse
Sto zvířat- Nikdy nic nebylo
Jiří Schmitzer- prdel
Záviš- Nezávuhodná prasečina
Švihadlo- Zelený list
Michal Hrůza- Napořád
Pipes and pints- Critized

To je všechno. Na víc už si nevzpomenu. Ale kdyby náhodou, tak to sem přidám ;)
Čest

Štěněcí problémy

31. srpna 2010 v 14:18 | Šaras |  Temnej deník
Minulej tejden ve středu jsem s kamarádama z tábora byla u nás na zahradě, seděli jsme u ohně. A tak jsem si řekla, že bych mohla pustit naší chundelatou kříženou fenu- Megí. Když jsem přišla k boudě, Megí ležela za ní a nechtěla odtamtud jít. Vzala jsem si teda baterku a šla zkoumat, co tam tak opatruje. Když jsem spatřila dvě štěňata, myslela jsem, že mám halucinace.
Obě dvě to jsou holky. Jedna je menší a černá, pojmenovala jsem si jí Marilyn, ta druhá je tlustá a hnědá. Nemám jí ráa.. Nevím proč. Jmenuje se Micky. Kdybyste znali někoho, kdo by si je vzal, tak řekněte :) Máma k nim dá i velkej pytel psího žrádla.
megimickymari

Nový účes

31. srpna 2010 v 14:10 | Šaras |  Naše depresivní kecy
Čaw lidi zpruzení začátkem školy!
Üž od začátku prázdnin jsem uvažovala, co si s tou hlavou počnu. Nejdřív jsem chtěla rovnou ofinu, pak "emo" patku, pak jenom sestříhat, pak to nechat bejt a nakonec jsem se rozhodla pro rovnou ofinu a vlasy obarvit na černo a do toho zkusit udělat červený melíry. Nepůjdu ke kadeřnici, budu věřit očím mojí mámy. Pokud mi tu ofinu zkazí, do školy zejtra nejdu. :)
Až to bude, tak vám sem dám fotku.
Zdarec!

Nový dess

23. srpna 2010 v 12:12 | Šaras
Čaw internete!
Nikdo sem nechodí, ale i tak jsem se rozhodla sem hodit nový design. Tenhle mě už vůbec nebaví a je i takovej okoukanej. Tisaru nemůžu nikde sehnat, není na icq ani na skype a na mobil jí volat nehodlám, protože ho má určitě někde v p*deli.. Tak doufám, že se ti tenhle, kterej sem vybrala, bude líbit :) A internetovi taky :D
Čuus!

Poslední

23. srpna 2010 v 11:30 | Šaras |  Povídky
Taková pí*ovinka depresivní. Pravej smysl tý povídky je ten, že se nebojím smrti, ale toho, co se děje před smrtí. To jediný má tenhle krátkej příběh vyjadřovat...

By Šaras

19. srpna 2010 v 10:10 | Šaras |  Obrázky
Sice nejsem nějakej profík přes focení, ani nemám foťák bůh ví jaký kvality atd.. Ale pár ujdózních fotek se občas povede.

Moji nejoblíbenější hudebníci

19. srpna 2010 v 9:21 | Šaras |  Hudba
Čaw nevěřící :)
Mám pro vás nějakou hudbu (snad mi ty videa sem půjdou vložit..)
Hodím vám sem několik videí od autorů, který poslouchám nejvíc ;)

O Šaras

18. srpna 2010 v 22:32 | Šaras |  O nás
Možná, že byste o mě měli něco vědět.. Rozhodla jsem se, že se vám rozpitvám, abyste věděli, kdyo sedí na druhým konci a píše tahle články o ničem :)

Noc strávená s Tisarou

18. srpna 2010 v 21:44 | Šaras |  Temnej deník
Čau člověci =)
Ze včerejška na dnešek u nás (Po dlohým přemlouvání) spala Tisara. Moje předtuchy na tuhle noc byly správný- jeden veelikej výtlem :D Ale chtěla bych vám trochu přiblížit, co sem za ten večer- noc- ráno- dopoledne- odpoledne prováděla.. :D
První, co jsme udělaly, když jsme došly k nám domů bylo to, že jsme se otočily a vyrazily zpátky, jelikož si Tisara zapomněla svoje saténový pyžámko (Máme stejný, ale já mám černo- červený a Tisara červeno- bílý) Obě dvě jsme na sobě měly jeansy, černý boty a koženou bundičku a v ruce kuličkovku.. Vypadaly jsme jak chodící reklama na Matrix :D Když jsme znovu dorazily k nám spolu s Tisiným pyžámkem a několika dývídýčkama, daly jsme si večeři. Na denním menu bylo kuře s bramborama.. Ještě před tím, než jsme se pustily do jídla mi Tisara musela rovnat věci na stole tak, aby dodržovaly zásady stolování. Dost mě to štvalo. Po zlikvidování kuřete, brambor i salátu jsme zasedly na chvíli k PC. Koukaly jsme na video takovýho suprovýho břichomluvce :D Hrozně jsme se u toho natlemily a pak jsme dokola opakovaly třeba "Gééééj!" Nebo "Ty fef tak fladkej". Potom jsme se odporoučely do mýho pokoje, kde jsme každá vzaly jeden papír a napsaly, co si upřímně myslíme o tý druhý. Pak jsme si (už v pyžamu, umytý a voňavý :D) lehly do postele a jen tak kecaly o všem možným a nemožným. Potom jsem se přemohla a nechala se Tisarou ukecat k vyvolávání duchů. Byl to fakt nářez, na kterej asi nezapomenu :D
Když jsme měly hotovou tabulku na vyvolávání, vzaly jsme víčko od kofoly a začaly vyvolávat nějakýho dobrýho ducha. Podařilo se a tak jsme začaly zjišťovat podrobnosti ohledně našich minulých životů. Jako první se ptala Tisara. "Měla jsem nějaký minulý život?" ANO Teď přišla řada na mě. "Měla jsem já nějaký minulý život?" ANO Opět se ptala Tisara. "Byla jsem člověk?" ANO Pak zase já "Jak jsem se jmenovala?" Víčko začalo pozvolna kroužit po tabulce kolem jednotlivích písmen... B a zase dlouhé kroužení E potom to trochu zrychlilo H.. Y.. A nakonec G Moje jméno z minulého života znělo Behyg. Tisara dostala nepopsatelnej záchvat smíchu a já, i přesto, že jsem chtěla dělat nabručenou, jsem se začala taky chechtat jako šílená. Když jsme se nakonec dopídily, že Tisara měřila 193 cm, byla bledá, blonďatá a modrooká a byla zaklínač, já jsem měřila 183 cm, měla jsem černý vlasy, hnědý oči a byla jsem teplá a Tisaru jsem přefikla, přitom ona byla hetero a brala to jen jako povyražení. Dokážete si představit ten výtlem, kterej následoval, když jsme si to daly dohromady? Řekla bych, že asi těžko :D
No nic, hodlám přidat ještě nějaký články (spíš článek) a pak asi jen poslouchat hudbu a relaxovat..

Strach

17. srpna 2010 v 14:08 | Tisara |  Naše depresivní kecy
Téma tohoto týdne mě zaujalo a jelikož se nám báječně hodí k blogu tak jsem si říkala, že se donutim něco o tom napsat.
Takže pro začátek chci, abyste si všichni uvědomili jednu věc, a to, že já osobně rozděluju strach na tři skupiny.